Napsali o nás

 

"Timudej míchá latinskoamerické a balkánské melodické prvky, vlivy britpopu, horsepopu, ale i reggae, ska, funky, world music, to vše zabalené v rytmu TIMUDANCE, jak souborně svůj hudební styl nazývá"

Bylo to na trutnovském hudebním festivalu v roce 2005. Zrovna v okamžik, kdy jsem se chystal skočit z dvacetimetrové rampy požárního vozu, jsem poprvé zaslechl mně v té době ještě neznámou skupinu Timudej. Uslyšel jsem zasněné tóny kytary kdesi na pobřeží, kde doprovodnými nástroji jsou jen vítr a šumící moře. To však byla jen předtucha, po které nastoupila nabuzená basová linka s dravě chtivými bicími. Nástupem kláves, saxofonu a hlavního zpěvu jsem z rampy radši skočil, a pochopil, že na české hudební scéně je něco, co dokáže překvapit. Písně jsou melodické, v aranžích hravé a nápadité, ve výsledku strhující a při vší úctě navíc i vtipné, ale to už jsem na zřízence u bungee jumpingové atrakce řval: „Tak už mě, sakra chlape, odvažte z té gumy, to musím vidět“.

Hudební skupina Timudej v témže roce, kdy jsem je viděl poprvé, vydala album Paní, pojďte si hrát, kde o sobě dala vědět veselostí a rozjařeností, ale i neúctou k zavedeným hudebním stylům. Jak členové zmiňují: "Prostě si bereme, co se nám líbí. A vám taky. Občas už není z čeho brát, tak třeba začneme bubeníkovi při koncertě postupně rozebírat jednotlivé bubínky, no a pak jedem domů." Na zmiňovaném albu ještě ale chyběla jednolitá koncepce a vyvážená barevnost. Na druhou stranu již tehdy bylo možné v jejich projevu zaslechnout osobitý hudební styl timudance. K výše uvedenému albu se váže i animovaný klip Banánová šťáva, ze kterého se rázem stal trhák na YouTube.com. Jeho děj je zasazen do jakoby komiksového příběhu, v němž četník pronásleduje obchodníka s banánovou šťávou z Paříže až do Jižní Ameriky a vyvolává tak mlhavě pocit animovaného skeče o Tomovi a Jerrym.

Na jejich novém albu Con'Čerto Grando, které vyšlo v říjnu 2008, je kromě zdánlivě naivního kopírování osvědčených hudebních triků možné zaslechnout i daleko jasnější kontury a přesnější tvary. V jeho nových písních můžeme zaslechnout latinskoamerické a balkánské melodické prvky, vlivy britpopu, horsepopu, ale i reggae, ska, funky, world music, to vše samozřejmě zaobalené v rytmu timudance. Texty jsou plné intuitivní epiky: „průhledná ještěrka, ohebná veverka; po ránu splývám s obzorem; půjdeš cestou příkrou, až k stínu pohoří; klika cvakla, leží v síti; vískat jí až do setmění.“ Na druhou stranu je nutné podotknout, že určitou míru epiky vyvažují nonsensovou poezií a svým „domorodým jazykem“, z něhož bych rád namátkou zmínil výrazivo: „iskam da plašam bira, qui elastic, schmidt und meine schwester, šamkaryjó skóre vichnar, tancuvaj s men, draki salentar.“ Dle obalu grafiky je nové album lehce sněné; řekl bych, že jejich hudba je laděna do přelomu bdění a snu. Skladby se však dokáží proměnit i v pořádný nářez a posluchač, korzující například se sluchátky na uších mezi regály v obchodním domě, tak mimoděk začne poskakovat natolik zběsile, že srazí ananasové kompoty vyrovnané do pyramidy. (Znáte to – klasická „vtipná“ scénka z české filmové komedie sedmdesátých let, kde je ovšem pravděpodobnější, že se nešťastník spíše válí mezi konzervami s játrovými paštikami, než v té době podpultovým ananasem). Jak členové kapely sami říkají: je to pořád lepší, než probudit se se sluchátky na uších po flámu v ZOO mezi hladovými medojedkami.

Jiné zmínky o kapele na internetu: